Nebudu asi první recenzent, který uvidí ve Fatale efekt seriálů Ztraceni nebo Hry o trůny, jejichž neduhem bylo málo uspokující zakončení po jinak perfektním průběhu série. Fatale tímto problémem také trpí.
Musím říct, že není moc komiksů, u kterých by mě tak štvalo, že musím rok čekat na pokračování jako tady (podobně jsem to měl třeba se sériemi Skalpy nebo 100 kulek). Skvěle budovaná atmosféra, chytré prolínání různých časových linií, spousta záhad, které se postupně rozplétají, ale zároveň vždy vyvolají další otázky, a výborně časované cliffhangery na konci sebraných vydání.
Na konci čtvrtého dílů této mysteriózní detektivky/dramatu odkazující na Lovecrafta jsem měl pocit, že až na pár drobných odboček držím v ruce něco skutečně výjimečného. Příběh femme fatale vládnoucí zdrcující mocí ovládat muže, kterou napříč historickými epochami stíhá tajemný kult vzývající božstvo představující absolutní zlo, byl až příliš dobrý a i přes jistou schematičnost dokázal na rozdíl od jiných přijít včas s uzavřením děje.
Bohužel, po přečtení posledního dílů ve mě Fatale zanechala jistou pachuť neuspokojení. Ne že by snad autorům ujely nohy a na konci to nedávalo smysl. Na to je scénárista Ed Brubaker až příliš velký profík a od začátku zřejmě věděl, kam směřuje. Jen prostě vzbudil taková očekávání, že jim nebyl schopen dostát (zdá že mu víc sedí pointování na kratší ploše epizod v sériích Criminal nebo Gotham Central) .
Po několika letech čekání na další díl, tak přišlo "a to už jako konec?". Zachránit to nemůže ani výjimečně zajímavé výtvarné zpracovaní od Seana Phillipse, které v posledním díle dosahuje vrcholu v kosmické sexuální scéně.