Recenze komiksu Čertův Rypák / Tulipánek: Originální propletení příběhů z poválečného SSSR a amerických velkoměst

Kreslíř François Boucq je žijící legenda evropského (francouzského) komiksu s níž už i český čtenář měl tu čest se seznámit - autorská satira Dobrodružství Jeronýma Moucherota nebo skvělý western Bouncer. V Čertově Rypáku a Tulipánkovi odvádí stejně výtečnou práci jako ve dvou zmíněných dílech, a můžete se tak spolehnout na jeho evropsky přehlednou, realistickou kresbu a výbornou práci se sekvenováním příběhu.

I díky Boucqově kresbě mají oba příběhy, které spojuje motiv temné sovětské minulosti a neméně drsné americké současnosti, skvělou atmosféru. Vtahují čtenáře do děje takovým způsobem, že jimi proletíte jedním dechem. Se scénářem Jerome Charyna už to ale tak jednoznačné není. Jakkoliv náměty obou příběhů vyprávějících o sirotcích, kteří začínají svůj příběh v prostředí poválečného Ruska a zakončují ho nevyzpytatelném americkém velkoměstě, jsou velmi originální a v základních premisách i budování atmosféry autor trefil do černého, ve svých pointách už poněkud selhávají. 

Čertův rypák vzbuzuje líčením zrodu sovětského agenta očekávání špionážního thrilleru, jenže se do něj vkráde metafyzično, které postupně získává převahu, až nakonec marně obracíte stránky, jestli už to bylo všechno. Tulipánek ač vydařenější, se neubrání podobné pasti. Líčení dětství v gulagu včetně šplhání po tamním společenském žebříčku je velmi sugestivní a umě se prolíná s americkou linií, kde už dospělý hrdina žije coby tatér ve velkoměstě ve čtvrti, kde tajemný zločinec po nocích zabíjí mladé ženy. Jenže příběh opět směřuje ke zbytečně mystickému konci. 

Může to být subjektivní vnímání, ale v obou případech to působí jako autorova neschopnost skvěle vyrešeršovaný setting a rozehraný děj dovést k odpovídajícímu zakončení. Hlavně díky druhému příběhu však celkově palec nahoru.